Určitě jste se setkávali s názory motivačních koučů, kteří nabádali lidi zhruba v tomto duchu: Váš život je příliš krátký na to, abyste ho marnili takovou prací, která Vás nebaví. Dělejte to, co máte rádi. Nemarněte čas tím, co Vás nebaví. V podstatě se to dá přeložit jako: Buďte ti vyvolení a odlište se od těch, kteří nemají na výběr. Ale co když nejste ti vyvolení. Ne každý se nachází v životní situaci, kdy si může vybírat. V prvé řadě člověk potřebuje platit účty. Střecha nad hlavou a potrava něco stojí. Stejně tak ošacení a potřeby dětí, které má každý rodič na prvním místě.

Každopádně je dost strašné chodit do práce, která Vás nebaví. Jenomže peníze jsou důležitější než Vaše tužby. Je to surové, ale je to tak. Ale i když to zní poněkud neradostně, můžete si to v hlavě srovnat jinak. Dělám práci, která je důležitá a kterou někteří lidé nezvládnou. Můžu hledat zalíbení v tom, co dělám a pochopit vnitřní smysl. Hned budete chodit do práce raději, když pochopíte její skutečný význam. I když se to zdá neuvěřitelné, lze vydělávat peníze s radostí a to i tehdy, když nemáte svou vysněnou práci snů.

A co je vlastně práce snů? Jsou třeba lidé, kteří dělají svou vysněnou práci, a přesto je to netěší. Člověk, který se věnuje profesně svému koníčku, náhle zjistí, že už to není koníček. Člověk, kterého vedlo poslání, náhle zjišťuje, že systém neumožňuje naplno poslání vykonávat. Své vědí právníci, učitelé, lékaři.

Čím dříve si člověk uvědomí, že práce není pro zábavu, ale abychom měli z čeho žít, tím lépe pro něj. Protože „kdo nepracuje, ať nejí…“

Podstatné není, aby člověk dělal to, co ho baví, ale aby byly splněny všechny podmínky, které stanovuje Zákoník práce a nikomu se nedělo příkoří. To je opravdu důležité.

Proto máme své koníčky, abychom jejich prostřednictvím naplňovali své sny a touhy.