Kdo má zahradu, ať už u rodinného domu či u chaty nebo chalupy, rozhodně se tam chce cítit dobře. Má to být místo, kde můžeme odpočívat a relaxovat, ať už aktivně či pasivně, například na lehátku s knížkou v ruce.

To ovšem znamená, že zde takové prostředí musíme vytvořit. K tomu využíváme nejrůznějších pomůcek, které nám s tím mají pomoci.

Například jedním z největších problémů je přímé sluneční světlo za horkých letních dní. Jistě, chceme být venku, avšak není příjemné, když nám Slunce pálí na hlavu, nehledě na to, že to ani není bezpečné – snadno může dojít k úpalu či úžehu, o spálení kůže ani nemluvě.

Řešením zde bývá vytvoření nějakého stinného koutku. K tomu se často používá klasická zahradní pergola. V podstatě se jedná o zástěnu z nejrůznějšího materiálu, nejčastěji však ze dřeva. Jejím úkolem je vytvořit místo, kde je alespoň během té nejteplejší části dne stín. Skutečně to ale tak funguje?

Na první pohled se zdá, že zde není žádný problém. Je však potřeba si uvědomit, že naprostá většina pergol je děrovaná. To má samozřejmě svůj důvod – je méně pravděpodobné, že ji silný vítr porazí, a navíc umožňuje volný průchod vánku. Znamená to však také to, že není tak dobrá v blokování slunečního svitu.

Jedním z řešení, které mnoho lidí uplatňuje, je její osázení popínavými rostlinami, například břečťanem či psím vínem. Ty v podstatě ony díry vyplní, aniž by kompletně znemožnily průtok vzduchu. Je však nutné si uvědomit, že aby tyto rostliny prospívaly, je nutné se o ně starat.

Je tedy jasné, že pergolu je možné k tomuto účelu použít, avšak je dobré znát její omezení. Pak totiž nebudeme nepříjemně překvapeni. A pokud nám nejde o vzhled, nýbrž prostě o vytvoření stínu, je možné použít altánek. Ten je sice náročnější na výstavbu, avšak stíní mnohem lépe a není tak náročný na údržbu.